Miloš Smrčka: Jsem hrdý na tři tituly mistrů světa v běhu do vrchu

Jan KotrbaRozhovoryNapište komentář

Smrčka

Jméno Miloše Smrčky, atletického nadšence, veterána, mistra světa v přespolních bězích, účastníka mnoha závodů je dostatečně známo. Jeho úspěchy násobí i to, že je hlavním pořadatelem pravidelného Lesního běhu v okolí říčanského rybníka Jurečku. A protože Miloš Smrčka neustává ve své sportovní činnosti, sbírá další vavříny, zapředli jsme s ním hovor na téma, co vše se skrývá za jeho výsledky, i co mu dodává životní i sportovní sílu. Více už prozradí následující otázky i odpovědi.

Roky přibývají, ale Vás jakoby se tato skutečnost netýkala. Neustále sklízíte vavříny s běžeckých závodech, účastníte se téměř každého většího podniku v kategorii veteránu jste téměř neporazitelný. Prozraďte nám recept, jak se udržovat v takové kondici, jakou máte?

Důležité je to, že co dělám, dělám rád. Já sportuji od malička a do jisté míry si zatím nedovedu představit, že bych přestal sportovat. Je pravda, že občas mívám, tak asi jako každý běžec různá zdravotní problémy, které mi znemožňují na čas běhat, ale většinou to řeším jiným pohybem, nejčastěji jízdou na kole. Pokaždé, když jsem byl zraněný, tak mě tato zranění na kole neomezovala. Se sportováním jsem začal v tehdejším ZRTV, dříve SOKOL, což mi dalo důležitou všestrannost. O tu se snažím i nyní, již zmíněnou jízdou na kole a v zimě běžeckým lyžováním. Před několika lety jsem se začal „na stará kolena“ učit i skate. Vzhledem k tomu, že mám potíže s plotýnkami, musím téměř každé ráno cvičit. Také využívám „domácí wellness“ pro pravidelnou rehabilitaci, což u mě je perličková lázeň, infrakabina, přístrojová masáž (COMPEX) a v poslední době také kineziotaping.

Miloš Smrčka v nejrůznějších fázích své atletické činnosti. Jak vidno, dokáže i v zimě jezdit na kole. Foto: M. Smrčková

Miloš Smrčka v nejrůznějších fázích své atletické činnosti. Jak vidno, dokáže i v zimě jezdit na kole. Foto: M. Smrčková

Jaké byly vaše výsledky z posledních měsíců, i loňské sezony?

V loňském roce jsem vyhrál všechny závody ve své věkové kategorii, kterých jsem se zúčastnil, kromě jednoho a to Mistrovství Evropy v běhu do vrchu, kde jsem obsadil druhé místo. Bylo to po výpadku v tréninku, způsobené zraněním. Jinak jsem zvítězil v seriálech: Český běžecký pohár, MIZUNO RUNNING CUP a z těch známějších Běchovice – Praha, Velká Kunratická, atd. Loňským vrcholem pro mě bylo ale Mistrovství světa v běhu do vrchu v Rakouském Stubai, kde jsem zvítězil a stal se potřetí během posledních pěti let mistrem světa v kategorii MASTERS. I letos jsem začal s vítězstvími v bězích, ale v dubnu mě zastavilo zranění achilovky a celé léto (tři měsíce) jsem nemohl běhat. Po klidu a absolvování léčby jsem se ke běhání mohl vrátit až začátkem září. První závod po nucené pauze jsem zkusil hodinovku. Výsledek odpovídal nucené přestávce. Týden na to jsem se již zúčastnil Mistrovství ČR veteránů v běhu na 10 km v rámci dne sportu v Benešově. Také zde jsem nepředvedl nějaký skvělý výkon, nicméně stačil na zisk mistrovského titulu. Nyní jsem se připravoval na tradiční závod Běchovice – Praha (27.září). Jako přípravu jsem 19. září běžel Běh rodným krajem Emila Zátopka (22,3km). Zde už to u mě vypadalo trochu jako závodní běh.

 Jakých titulů, si ze své kariéry nejvíce vážíte?

Asi to bude znít otřepaně, ale stejně si považuji každý dobrý výsledek, respektive výkon, kdy vím, že lépe to nešlo. Ale asi za největší moje úspěchy lze považovat tři tituly mistrů světa v běhu do vrchu, které jsem získal v letech 2009 (Chorvatsko), 2010 (Polsko) a 2014 (Rakousko).

Říčanský atletický II.

Co Vás neustále láká na běhání, co Vám tato činnost přináší a jak dlouho ještě hodláte závodit?

Odpověď začnu trochu ze široka. Bydlím v Říčanech pár metrů od lesa. A to je také jeden z důvodů, proč běhám. Baví mě běhat dlouhé trasy v lese. Kdybych bydlel v Praze na neměl takovou možnost asi bych toho tolik nenaběhal. Běhání a sport obecně mám asi „zažrané“ v myšlení. Jak jsem již uvedl, zatím si, i přes svůj věk, nedovedu představit, že bych se přestal jakkoliv hýbat. Takže běhat i závodit chci i nadále. Ale až mi pohledy diváků na závodech a kamarádů naznačí, že je čas, tak asi budu chodit běhat jen do lesních tišin.

Jste duchovním vůdcem podzimního populárního Lesního běhu v Říčanech. I letos 10. října budete řiditelem závodu, navíc ještě poběžíte. Jak to všechno stíháte?

Každý rok mě manželka vyčítá, že kromě přípravy Lesního běhu se ho také aktivně zúčastním, protože o to větší podíl práce zůstává na ní. Ale neběžet ho to prostě nejde. Vždy se vše nějak stihne. Hlavně, když mám dobré pomocníky hlavně z rodiny a přátel.

Říčanský atletický IV.

Práce, kterou děláte pro mládež v Říčanech a okolí je možná i trochu nedoceněná, čeho si však Vy osobně nejvíce vážíte, co oceňují děti a rodiče, nebo vše přijímají jako samozřejmost?

Opět k Lesnímu běhu. V poslední době se objevuje velké množství různých závodů, při kterých se organizátoři předbíhají v počtu účastníku, obtížnosti tratě (různé extrémy, výzvy apod). Málokdy jsou součástí těchto závodů také dětské závody, ale samostatné podle věkových kategorií. Pokud se počítá s dětmi, tak jsou to tzv. lidové běhy, kde běží všichni dohromady a většinou se jedná o demonstrační běh. Na druhou stranu jsou ale také závody, kde se plánovitě počítá se samostatnými dětskými kategoriemi pro to, aby si i děti doopravdy zazávodily se sobě rovnými. Obvykle to bývají závody s mnohaletou historií a s ne tak obrovským počtem závodníků. Právě takovéto závody velmi pomáhají atletickým trenérům dětí mohou přispět ke zlepšení úrovně českého sportu, jak po tom stále volá odborná veřejnost. Ono uspořádat závod s jedním hromadným startem není až tak velký problém, ale v jednom dopoledni odstartovat 10 až 15 samostatných startů už dá organizačně zabrat. Právě takovýto typ závodu již po 34 pořádáme. Že je to tak správné víme od ohlasů zejména atletických trenérů dětí a mládeže a také reakcí rodičů, kteří přivádějí svoje děti třeba na jejich první závody. Vždy se snažíme, aby náš závod byl příjemný, přátelský a měl rodinný charakter. Proto se také neženeme do přehnaného navyšování počtu startujících, což by nezvládl jednak les a ani my jako organizátoři. Nicméně rádi přivítáme každého zájemce třeba i o vyzkoušení závodní atmosféry. Nikoho předem neodepisujeme a na každého v cíli počkáme. To je také důvod, proč přihlášky na závod přijímáme až v den závodu (žádné přihlášky předem), závodník se nemusí rozhodovat měsíce předem, zaplatit startovné a pak se z různých důvodů odvolává svoji účast. Má to sice větší nároky na organizaci a přípravu závodu, ale ze zkušenosti vím, většině běžců to více vyhovuje.

Osobní sportovní plány na příští rok, můžete nám něco z nich prozradit?

Moje plány na příští rok jsou jednoduché. Budu-li zdráv, závodit, jinak se co nejdříve uzdravit a závodit. Vedle tradičních závodů např. jarních Kbelské desítky, Pečecké desítky, v létě Nasavrk, možná některých běhů do vrchu (Janské Lázně, Králický Sněžník,..). na podzim Běchovice, Kunratice. Jestli se zúčastním nějakého mistrovství zatím nevím, rozhodnu se podle místa pořádání. V zimě k tomu chci přidat moje oblíbené závody v zimním triatlonu a možná nějaké lyžařské dálkové běhy. Na bikové závody si už netroufnu, protože jejich pořadatelé neustále zvyšují technickou náročnost a na to již nemám kosti a umění.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.