Video: Ant Parkour Deadly Team Říčany

Tomáš LénárdReportáže, Rozhovory1 komentář

APDT
Třetí článek o sportovních a kulturních organizacích v Říčanech tentokrát představí něco více o parkouru a freerunu. Ptali jsme se Ivy Mračkové.

Představte hned na začátek, co to vůbec freerun a parkour je?

Je potřeba oba styly odlišit. V parkouru jde o to, dostat se z bodu A do bodu B v co nejrychlejším čase a nejkratší možnou cestou, na níž se překonávají překážky. Tím se myslí cokoliv, co stojí v cestě, ať to jsou schody, zeď, zábradlí nebo třeba strom. Salta a vruty se nepoužívají.

Cílem freerunu není pouze překonání překážky, ale její využití pro provedení triku (salta, vrutu apod.). Důraz je kladen na efektnost, tedy aby překonání překážky vypadalo co nejlépe.

Jak působí tento sport obecně na kolemjdoucí? Nemají s tím občas problém?

Přece jenom jde o netradiční sport nebo spíše životní styl. Lidé kteří nevědí, o co jde, se domnívají, že jsme parta vandalů, která chce ničit lavičky. Ze začátku na nás lidé volali městskou policii a dokonce jsme museli podávat vysvětlení před speciální komisí složené ze zástupců říčanských škol a města. Musela jsem kluky obhajovat, že nic neničí, ani nikoho neohrožují – že si jen užívají volný pohyb na čerstvém vzduchu. A také jsem musela obhajovat sama sebe, že za ně ručím jen v době tréninku a že pokud náhodou někde něco vyvedou, tak za to rozhodně nemůže Mračková. To je jako by se trenéři ragbistů chodili zpovídat za to, že se jejich svěřenci poprali ve škole.

Máte v oddíle nějaká pravidla, co se smí a nesmí?

Ano, vytvořili jsem si Desatero, jak se budeme chovat k sobě a ke svému okolí. V pravidlech je například neničit majetek, chovat se ohleduplně k chodcům na cestách, k dětem na hřištích, k trikům se nesmí využívat historické památky a také se musí všichni členové oddílu hezky chovat ke svým mladším kamarádům, pomáhat jim a „nemachrovat“.

Jak probíhá vaše práce s mládeží?

Když se naše skupina začala rozrůstat, řekla jsem nejstarším klukům, že jestli to chceme dělat opravdu profesionálně, musí mi pomoci. A opravdu se k tomu postavili čelem, vzali na sebe zodpovědnost a trénují malé děti a pomáhají, kde je potřeba. Dokonce absolvují trenérské kurzy na Fakultě tělovýchovy a sportu Univerzity Karlovy. Kdo se chce dostat do „vedení“, musí mít nejen talent, ale také prokázat týmového ducha a do oddílu pravidelně docházet. Snažím se kluky a holky vést k tomu, aby táhli za jeden provaz a nepovyšovali se. Samozřejmě zdravá soutěživost je dobrá a žene je kupředu, ale nemáme rádi machry a zbytečné hazardéry, kteří riskují zdraví své i kamarádů.

Přijímáme jen ty děti, které mají opravdu zájem. Výjimeční jsme i tím, že jsme jediný registrovaný tým v ČR, a také ve střední Evropě, který trénuje děti od tří let. Existuje spousta skupin talentovaných kluků, ale většinou fungují jen občasně, nescházejí se pravidelně a nejsou organizovaní.

Kromě mládeže k nám ale chodí i dospěláci. Napadlo mě, že když to baví mě „starou bábu“, mohlo by to bavit i ostatní. Chodí k nám celkem 15 lidí – muži i ženy. Nejdříve se rozehřejeme, posilujeme a pak zkoušíme triky. Je to zábava a přitom docela makačka.

Salta, vruty a další triky vypadají nebezpečně. Jak je trénujete? Máte hodně úrazů?

Parkour a freerun je nejen o síle, mrštnosti a koordinaci pohybů, ale také o dobré psychice a úsudku. Nestačí mít jen svaly, ale také musíte umět rychle zhodnotit situaci, na jakou překážku stačíte a na jakou ne. A i tento odhad a jistou psychickou odolnost trénujeme. Co se týče salt a vrutů, tak začínáme hezky postupně. A zranění nebyla žádná vážná. Jedna zlomená ruka, ale to si můžete udělat i při jízdě na kole.

Kde probíhají vaše tréninky?

Díky skvělé spolupráci s Gymnáziem Říčany můžeme trénovat u nich v tělocvičně a navíc jsme loni získali krásný dárek – vlastní parkurové hřiště v areálu školy. Hřiště vzniklo tak, že studenti stavební fakulty udělali projekt, získali na něj peníze a věnovali nám ho. Plánujeme, že hřiště budeme postupně rozšiřovat o nové prvky. Výborné zázemí nám poskytli i ve Sportovně kulturním centru v Ondřejově, kde také probíhají pravidelné tréninky. V SKC nám dali důvěru v době, kdy jsme ještě tak známí nebyli a příliš lidí nám nevěřilo. Gymnáziu i SKC velmi děkujeme.

Tréninky od nového školního roku budou převážně probíhat v Centru Na Fialce,  kam se stěhuje i P&F park.

Jak jste se vůbec k tomuto sportu dostala?

Chodila jsem s malým synem v kočárku na procházky na hřiště a pozorovala kluky, jak zkouší různé triky. A jako bývalá gymnastka jsem viděla, že dělají chyby. Nedalo mi to a zkusila jim poradit. Čekala jsem, že mě pošlou někam. Ale kupodivu poslechli. Dohodli jsme se, že se příště uvidíme zase a tak to nenápadně začalo. Po nějaké době jsem se musela rozhodnout, zda budu mít čas a energii se těmto dětem věnovat profesionálně. Bylo potřeba dohodnout pronájem tělocvičny, vymyslet metodiku, podle které by se trénovalo, zajistit pojištění a další náležitosti, jež jsou při provozování kroužku nebo oddílu potřebné. Rozhodla jsem se, že si ten čas najdu a zatím nelituji.

Děkujeme za rozhovor

One Comment on ““Video: Ant Parkour Deadly Team Říčany”

  1. Maria Mauersberger

    Ivo děkuji za skvělou práci s dětmi, ty moje se tam našli a snad si mužů dovolit ti poděkovat jménem všech „tvých “ rodičů . Velký dík samozřejmě patři také Fegimu a Patrikovi .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.